Byli jsme vpodstatě všichni ještě studenti a tak nás napadlo vydat se na nějakou velkou cestu dříve, než nás pohltí pracovní proces a veškeré cestování se scvrkne na pár týdnů uhoněné dovolené. Říká se, že kdo chce poznat Asii se svou mnohde ještě netknutou přírodou, zcela odlišnou kulturou a svéráznou mentalitou, musí na cestách strávit nejméně tři měsíce. My jsme si pro svou první velkou cestu Asií vyhradili měsíců hned šest s nadějí, že budeme mít tolik pozorné oči a otevřenou duši, abychom alespoň kousku Asie trochu porozuměli a přivezli s sebou domů spolu se zážitky, na které budeme ještě dlouhé roky vzpomínat.

Abychom ušetřili peníze a obohatili zážitky, rozhodli jsme se pro klasickou pozemní trasu přes Turecko, Írán a Pákistán. Máme také rádi hory, takže jsme do cesty nemohli nezahrnout Nepál, kde na podzim bylo právě nejvhodnější období pro horskou túru, které jsme věnovali jeden měsíc naší cesty. Zbylých pět měsíců jsme plánovali cestovat po Indii kam nás nohy a vlaky zanesou.

Když se nás dnes zeptáte, jak bylo v Indii, každý vám odpoví něco jiného – na každého ta nekonečná země působila úplně jinak, každý ve stejných situacích zažíval jiné pocity, navíc jsme se z osmi lidí postupně porozpadali, někteří z nás se museli vracet dříve a postupně odlétali zpět, jiní se úplně oddělili, nakonec se alespoň jedné skupině podařilo se i vrátit po zemi do rodné vlasti, kterou viděli po dlouhých sedmi měsících odloučení od blízkých, kvašeného chleba a hovězího masa :-)

Rádi o cestě vyprávíme, v případě zájmu se rádi podělíme o zkušenosti. Na tomto webu jsou k vidění zápisky jedné části výpravy, jejich fotky z cesty a sebrané informace, které jsme nashromáždili před odjezdem, některé jsou tedy bohužel již poněkud zastaralé. Zvláště podmínky udělování víz si tedy rozhodně předem ověřtě na příslušných úřadech, není v našich silách je stále udržovat aktuální.